John Updike byl v roce 1962 označen Arthurem Mizenerem, recenzentem pro New York Times, jako nejtalentovanější americký spisovatel
své doby. Třicetiletý Updike tehdy nepatřil k celebritám literární scény,
za svůj krátký věk už však stihl úspěšně vystudovat Harvard, získat práci
editora v prestižním New Yorker a vydat patero knih v čele
s románem Rabbit Run, úvodním
dílem tetralogie o Harry „Králíku“ Angstromovi. Plachý rodák
z Pennsylvanie pokračoval v bláznivém tempu a do své smrti
v roce 2009 napsal neuvěřitelných 27 románů a nespočet básní,
povídek i her. Přesto je Updike nejvíce oceňován za svou ranou tvorbu z
revolučních 60. let a i on sám doznává, že právě tehdy dosáhl ideálního
stádia, při kterém se v člověku skloubí nepřeberná inspirace a životní
energie s dostatečně rozvinutým spisovatelským umem. Z počátků přelomového
desetiletí pochází i povídka „A&P“ (1961), založená na jednoduché dějové
lince okrášlené autorovým svěžím, neotřele humorným
jazykem.
Děj povídky (odehrávající se v obchodě pod názvem „A&P“)
je skutečně až překvapivě prostý: do krámu v městečku nedaleko Bostonu vejdou
tři dívky oblečené pouze do plavek a okamžitě zaujmou devatenáctiletého
prodavače Sammyho. Mladíkova pozornost směřuje především
k nejatraktivnějšímu z děvčat, které si ho získá nejen svou sexy figurou,
ale také svým podmanivým sebevědomím. V duchu ji nazve „Královničkou“ (Queenie).
Následuje prodavačův pobavený popis pohybu provokatérek skrz naskrz obchodem; Sammy
si všímá pozdvižení, které dívky vyvolají v jindy tak mdlém supermarketu a
neujde mu ani dychtivý výraz kolegy Stokesieho, který, leč ženatý, reaguje na
přítomnost polonahých ženských těl stejně jako o tři roky mladší Sammy. Ladné
křivky „Královničky“ však nezafungují na upjatého ředitele obchodu Mr. Lengela,
který děvčatům vyčiní a důrazně je upozorní, že příště mohou přijít jen slušně oblečené.
Uražené mladé dámy právě odcházejí, když Sammy – napůl z rozhorčení nad
nekompromisním jednáním šéfa a napůl v zoufalé snaze získat pozornost
„Královničky“ – strhne služební kravatu a na místě podá výpověď. Trucovité gesto však zůstane bez odezvy; dívky
Sammyho neslyší nebo ignorují, odjedou v autě a Sammy tak svou ukvapeností
příjde o práci.
Nečekaný závěr jako předvěst vzpoury mládí proti
společenským konvencím přidává příběhu na kvalitě, hlavní chloubou povídky je
však jednoznačně její jazyková stránka. Jak je u Updikových děl zvykem, povídka
je vyprávěna v první osobě, což autorovi umožňuje zahrnout do líčení i
myšlenky a emoce hlavní postavy—v případě „A&P“ obzvláště důležitý prvek. Updikovi
se daří vžít do myšlení znuděného mladíka, kterého dívky v plavkách vytrhnou
ze stereotypu a zvýší jeho vnímání detailů na maximum, jako například při
popisu „Královniččiny“ plnoštíhlé kamarádky.
She was a chunky kid,
with a good tan and a sweet broad soft-looking can with those crescents of
white just under it, where the sun never seems to hit, at the top of the backs
of her legs.
Přítomnost rýmů („kid“, „it“, „hit“; „tan“, „can“) je příkladem
Updikových oblíbených hrátek se slovy, které rád využíval jak v poezii,
tak v próze. Pro tuto vlastnost byl přirovnáván k Jamesu Joycovi. Ve
vztahu k zákazníkům se všímavý prodavač drží nadneseného, ironického tónu
– nazývá je „ovcemi“ (sheep) či „domácími-otroky“ (house-slaves) a v úvodu
se ne lépe vyjadří o postarší dámě, která ho nachytá, když jí u pokladny omylem
naúčtuje sáček se sušenkami dvakrát.
She´s one of those
cash-register-watchers, a witch about fifty with rouge on her cheekbones and no
eye-brows, and I know it made her day to trip me up. She´d been watching cash
registers fifty years and probably never seen a mistake before.
Vedle složenin („cash-register-watchers“)
či metaphor a přirovnání („witch“), dociluje autor humorného efektu pomocí
doplňujících poznámek bystrého vypravěče (nezřídka kdy v závorkách):
The sheep pushing their carts down the aisle – the girls were walking against the usual traffic (not that we have one-way signs or anything) – were pretty hilarious.
Updikovo barvité líčení vnáší do povídky život a nechavá
zapomenout na absenci propracovanějšího děje. Jak už ale bývá zvykem – co
funguje v psané podobě, neklape tak dobře na filmovém plátně, a případ „A&P“
není vyjímkou.
Krátký film (17min) režiséra Bruce Schwartze natočený
v roce 1996 nedosahuje kvality povídky ani ze třiceti procent. Snímek
působí prázdně, uměle, trapně. Na dojmu nepřidává ani herec Sammyho (Sean
Hayes), jehož přiblblé až úchylné zírání na zákaznice v plavkách působí komicky
a závěrečná scéna u pokladny tak více než cokoli jiného připomíná začátek béčkového
pornofilmu. Ať už nešťastný nápad zfilmovat Updikovu slavnou povídku dostal
kdykoli, už dopředu mělo být jasné, že Updikův svěží jazykový projev se na
filmovém plátně nebude vyjímat lépe než barevná duha na černobílé fotografii.
Povídka „A&P“ bývá do antologií nejlepších světových
povídek vybírána především pro svou propracovanou jazykovou stránku. Updikovy
typicky barvité a živé popisy úspešně nahrazují komplikovanější zápletku
(narozdíl od filmové adaptace) a humorný tón povídky je posilněn faktem, že
autor příběh vypraví z pozice devenáctiletého mladíka. Podtext odporu
mládí proti zastaralým společenským konvencím povídku zařazuje do souvislostí
bouřlivých 60. let, přelomového desetiletí nejen pro svět, ale také pro kariéru
jedinečného amerického prozaika, básníka a esejisty —Johna Updika.
Jan Zikmund
Film k zhlédnutí zde: http://www.spike.com/video-clips/yuwo6y/a-p.
Zajímavý rozhovor s Johnem Updikem z roku 2008: http://www.youtube.com/watch?v=W4cbFODoDH4.
Mizenerova recenze sbírky Pigeon Feathers: http://www.nytimes.com/1962/03/18/books/updike-pigeon.html?pagewanted=all.
No comments:
Post a Comment