Bohuslav Reynek - úvod

Bože můj,
hořím nadějí
že věci, které se nedějí,
se stanou.

Stěží už dnes můžeme o Bohuslavu Reynkovi mluvit jako o umělci zapomenutém či nedoceněném. Naopak,    Reynek je v módě - a to jako básník i jako grafik. V Domě u Kamenného zvonu se loni konala velká výstava grafik i raných děl, soubor díla vyšel pod názvem Básnické spisy už podruhé a druhého vydání se v roce 2012 dočkaly i rozhovory Aleše Palána se syny Bohuslava Reynka Kdo chodí tmami. 

Bohuslav Reynek, Autoportrét

 Slova, která v souvislosti s Reynkem-básníkem bývají nejčastěji používány jsou pokora a prostota. Byl také básníkem aktuálním, ale ne ve smyslu politickém, spíše svým pevným zasazením "v čase a prostoru" - statek v Petrkově, průběh kalendářního i liturgického roku... Zvláště v rané tvorbě jsou vidět stopy expresionismu (Reynek také některé expresionisty překládal - jeho překlad G. Trakla významně ovlivnil soudobou českou poezii - F. halase, V. Závadu, J. Zahradníčka), nicméně obecně se Reynek nedá zařadit k žádnému směru, což je dáno mimo jiné tím, že jako umělec žil a tvořil mimo město a vnější vlivy. Reynek byl hluboce věřící a téměř biblický, ne však tématem, jako spíše pohledem.

Bohuslav Reynek téměř celý svůj život prožil v na statku v Petrkově na Vysočině, kde se roku 1892 narodil. Po dokončení reálky v Jihlavě nastoupil na Vysokou školu technickou v Praze, odkud se ale po pár týdnech vrátil do Petrkova. První básně datujeme do doby, kdy se vydal na cestu do Francie a Chorvatska. V roce 1921 mu vyšla první sbírka. Překládám z němčiny a francouzštiny, a skrze překlad se seznámil s dílem francouzské básnířky Suzanne Renaud, se kterou si začal dopisovat a posléze za ní přijel do Francie. Skončilo to svatbou. Reynkovi žili střídavě v Petrkově a v Grenoblu, kde měl Reynek úspěch jako výtvarník a realizoval tam několik výstav. Poměry se ovšem změnily a Reynkovi už dále cestovat nesměli. Za války byl básník totálně nasazen v pardubické továrně, pro absolutní neschopnost byl však po deseti dnech propuštěn.  Po válce byl rodný statek v Petrkově zestátněn, Reynkovi na něm mohli zůstat jen díky vlivným přátelům. Na statku zůstal Reynek až do konce života, jen zřídka kdy někam cestoval (po zestátnění údajně několik let nevycházel ani na zahradu, protože se nechtěl dívat na devastaci rodného domu). V průběhu šedesátých let se stává známějším, vycházejí některé jeho dřívější sbírky také vzniká mnoho grafik. Bohuslav Reynek  zemřel v roce 1971.