St. Mary´s Church, Wiltshire, zdroj: www.geograph.org.uk
To his good friends thus wide I'll ope my arms;
And like the kind life-rendering pelican,
Repast them with my blood. (Hamlet, IV, 5)
>Pelikán (pelecanus), velký vodní pták z čeledě pelikánovitých. Tento tvor, nápadný zejména vakem pod zobákem, je pro nás zajímavý zejména svou rolí v mytologii a křesťanské ikonografii.
Ve starověkém Egyptě byl pelikán považován za symbol smrti a posmrtného života, jeho zobrazení je proto časté v hrobkách. Součástí mytologie byl pelikán například u původních obyvatel Austrálie nebo Peru. Australská legenda praví, že pelikán byl původně černý, zamiloval se ale do ženy, která ho zradila, a tak se pomaloval válečnými barvami. Když to viděl jiný pelikán, přišlo mu, že tím dělá ostudu celému rodu a bíle pomalovaného pelikána zabil. Od té doby jsou pelikáni bílí, jen spodní části křídel mají černé.
První zmínka o pelikánovi v křesťanství pochází z druhého století našeho letopočtu. Je součástí řeckého Fysiologu (Physiologus je didaktický spis, předchůdce bestiářů), kde se píše, že zabíjí svá nehodná mláďata, aby je po třech dnech znovu oživil svou krví. V průběhu věků se ovšem toto mylné pozorování transformovalo, pelikán ve svém tradičním významu si v době hladu rozrazí hruď, aby mohl nakrmit mláďata svou krví. V obou pojetích je pelikán symbolem Ježíše Krista, který se obětuje za církev. Takto je symbolika pelikána použita například v Adoro te devote, jednom z pěti hymnů, které se připisují Tomáši Akvinskému: "Pie Pelicane, Jesu Domine,Me immundum munda tuo sanguine."
Důležitou roli měl i v alchymii, nazývá se po něm jedna z nádob a představoval Kámen mudrců, který se rozpustí (tzn. zemře, obětuje se), aby z olova vzniklo zlato.
Jedním ze zajímavých použití v umění je slavný portrét Alžběty I., takzvaný "The Pelican Portrait" od Nicolase Hilliarda. Královna je na něm zobrazena s pelikánem na hrudi - pelikán je kromě oběti i symbolem rodičovské lásky. Alžběta je tedy na portrétu zobrazena jako matka anglikánské církve.
Pelikán jako symbol rodičovství byl ale využit i ironicky - například Augustem Strindbergem ve hře Pelikán z roku 1907. Matka v této hře je opakem ideálu milujícího rodiče - je neuvěřitelně lakomá, doslova svým dětem sní všechno jídlo, což je protipólem tradičního pelikánovského pojetí.
Co se týče využití v heraldice, pelikán je v emblému kolejí Corpus Christi jak v Oxfordu, tak v Cambridge. Najdeme ho také ve znaku 1. lékařské fakulty na UK.
Začalo to Shakespearem, končí limerickem. Poněkud jiné pojetí pelikána přináší ve své slavné hříčce z roku 1910 Dixon Lamier Merritt:
A wonderful bird is the pelican;
His beak can hold more than his belican.
He can hold in his beak
Enough food for a week,
Though I’m damned if I know how the helican!
Jedním ze zajímavých použití v umění je slavný portrét Alžběty I., takzvaný "The Pelican Portrait" od Nicolase Hilliarda. Královna je na něm zobrazena s pelikánem na hrudi - pelikán je kromě oběti i symbolem rodičovské lásky. Alžběta je tedy na portrétu zobrazena jako matka anglikánské církve.
The Pelican Portrait, zdroj: www.liverpoolmuseums.org.uk
Pelikán jako symbol rodičovství byl ale využit i ironicky - například Augustem Strindbergem ve hře Pelikán z roku 1907. Matka v této hře je opakem ideálu milujícího rodiče - je neuvěřitelně lakomá, doslova svým dětem sní všechno jídlo, což je protipólem tradičního pelikánovského pojetí.
Co se týče využití v heraldice, pelikán je v emblému kolejí Corpus Christi jak v Oxfordu, tak v Cambridge. Najdeme ho také ve znaku 1. lékařské fakulty na UK.
Začalo to Shakespearem, končí limerickem. Poněkud jiné pojetí pelikána přináší ve své slavné hříčce z roku 1910 Dixon Lamier Merritt:
A wonderful bird is the pelican;
His beak can hold more than his belican.
He can hold in his beak
Enough food for a week,
Though I’m damned if I know how the helican!
Zdroje:
Becker, Udo: Slovník symbolů, Portál, 2002.
Biedermann, Hans: Lexikon der Symbole, Area, 2004.
Oxford Dictionary of Christian Art, Oxford University Press, 2004.
